Jak je to s těmi učícími procenty?
V dnešním světě, ve kterém každý z nás díky Internetu může najít veškeré vědomosti a poznatky lidstva, si musíme dávat velký pozor na to, které informace jsou pro nás relevantní. Existuje nespočetně článků, které se zabývají doslova vším. Nicméně pro nás (jako pro studenty) jsou důležité nejrůznější rady, jak dosáhnout efektivního učení, co dělat pro zlepšení a uchování našich znalostí atd. Svět je zkrátka nakloněn cestě k získávání informací, tak proč toho nevyužít?
Téměř každý má dennodenně přístup k nejrůznějším informacím. Máme chytré telefony, laptopy, nabídky na sebevzdělávací kurzy a nejrůznější workshopy. Využíváme toho? Pravděpodobně moc ne, pokud pominu použití mobilních telefonů ke společenským aktivitám (sociální sítě, telefonování). Pojďme si říci, v čem je pravděpodobně „zakopaný pes“ – nemáme dostatečnou motivaci, čas, chuť, podporu v okolí a možná že i nám chybí nějaký vzor, kterému bychom se chtěli podobat. Cítíte to stejně? Jestli očekáváte, že vám dám nějakou „mazanou“ radu, tak vás bohužel zklamu. Myslím si, že sebevzdělávání je otázkou priorit člověka a zodpovězení si otázek: Kdo jsem? Odkud pocházím? Kam směřuji? Čeho chci v životě dosáhnout? a Jakým způsobem?
Samozřejmě, že učení je celoživotním procesem, který je opřen o tři pilíře – vštěpování, uchovávání a následné vybavení informací. Nemusí se jednat o učení ve spojení se vzdělávacími institucemi, ale i o sociální učení, o učení metodám řešení problémů v každodenním životě atd. Nicméně abych zodpověděla titulek článku – Jak je to s těmi učícími procenty? V knize Proč zlobím? (J. Škvorová, D. Škvor, 2003, str. 20) můžeme nalézt následující klíč:
„Většina lidí si pamatuje: 10 % z toho, co čtou, 20 % z toho, co slyší, 30 % z toho, co vidí, 50 % z toho, co slyší a vidí, 70 % z toho, co řeknou a 90 % z toho, co dělají.“
Samozřejmě se tento klíč vztahuje k učebním procesům, protože nevím jak vy, ale velmi často se dohaduji s přítelem, zda jsem to skutečně tak řekla, anebo ne. Takže pro mě v běžné konverzaci určitě neplatí, že bych si pamatovala 70 % z toho, co bych někomu řekla. Nicméně zpět k učení …
Určitě se každý nemůže dávat do stejného pytle, jeden je takový a druhý makový. Nicméně se zcela všichni jednorázově shodneme na tom, že nejvíce efektivní učení je takové, do kterého můžeme být pracovně zapojeni. Nejspíše je tomu tak, že zapojíme nejen svou inteligenci, smysly a hlavně manuální činnost. Nejste dobří v matematice? Počítejte! Nejste si jisti pravopisem? Vyplňujte zkušební gramatické testy! Začátky všeho bývají dost krušné, ale věřte mi, že usilovná práce přináší ovoce, pokud vám tedy to ovoce nikdo nevyfoukne …
Dále jsem zmínila – respektive interpretovala, že 70 % z toho, co řekneme, jsme si schopni zapamatovat. Dalším doporučovaným způsobem je učit vaši látku někoho jiného. Vžijte se do role učitele a učte své „žáky“ (rodiče, sourozence, přátele). Podstata je v tom, že pokud někomu jinému jste schopni látku vysvětlit, říci, tak tomu skutečně rozumíte, protože jste si jisti v „kramflecích“.
Tímto bych chtěla poděkovat všem svým klientům, protože i oni se podílí na tom, že se mohu stále sebevzdělávat a zlepšovat!
Dále se uvádí, že si zapamatujeme 50 % z toho, co vidíme a slyšíme. Z toho vyplývá, že neustále (a nejen ve škole) bychom měli mít oči na „šťopkách“ a z uší vyndané „pecky“ z mp3 přehrávače (nebo na čem dnes „jedete“). Jak jsem již zmínila, dnes se nabízejí studijní možnosti jako nikdy předtím, tak je využijte! Poslouchejte lektory, dívejte se na výuková videa a hlavně učte nejen sebe, ale i své okolí! Musíme si přeci navzájem pomáhat a věřte, že stále je vždy a co zdokonalovat …
Naučme se být zdravě mazanými!